Všechna náboženství si chtějí božstvo nějak usmířit. Ježíš toto úplně převrací

Co je podstatou slova evangelium v křesťanském smyslu?

Slovo evangelium původně znamená zvěst o záchraně. Význam toho slova lze vidět třeba na příběhu maratonského běžce, který doběhl do Athén se zprávou (doslova evangeliem), že athénské vojsko vyhrálo, že jsou zachráněni. To je evangelium. A podstata toho slova v křesťanském smyslu je, že jsme spaseni, zdarma.

Co znamená, že jsme spaseni? Já myslím, že je nám tím řečeno, že naše životy tady a teď mají smysl a že tento smysl již nikdy neztratí, protože náš život smrtí nekončí. Je nám řečeno, že neexistuje zánik a nicota, jak jsme si třeba doposud mohli myslet. A je nám řečeno, že si nic z toho nemusíme zasloužit, že to stačí jenom přijmout. Tou dobrou zvěstí je, že Bůh je milosrdenství. Že Bůh je život. Že Bůh je zadarmo.

Jak známo, všechna náboženství, včetně židovství a Starého zákona, si chtějí Boha nějakým způsobem získat, obětovat mu, usmířit ho. Ježíš toto paradigma úplně převrací. Říká, že nic z toho není potřeba. Že Bůh miluje, že Bůh je velkorysá, milosrdná přítomnost, že Bůh miluje člověka bezpodmínečně. Že Bůh je bezpodmínečná láska bez ohledu na to, jakým způsobem mu chce náboženství projevovat úctu, nebo co to náboženství dělá. To je podstata Ježíšova poselství.

Spása nepřichází až na konci života

Mnohokrát jsem při setkání s lidským utrpením toužil po tom, aby Bůh člověka uzdravil. Marně. Já si ale přesto myslím, že jde nakonec o něco zcela jiného, o něco vnitřního a možná důležitějšího, což jen ona zázračná uzdravení ukazují navenek, a na což možná na druhé straně ukazuje tak velký počet sebevražd v dnešní době. Uzdravení ve Skutcích apoštolů, které učinil apoštol Petr, je uvedeno nádhernými Petrovými slovy: „Stříbro ani zlato nemám, ale co mám, to ti dám: Ve jménu Ježíš Krista Nazaretského vstaň a choď!“

Myslím, že Ježíš od svých následovníků očekává právě toto. Aby on byl veškerým jejich skutečným bohatstvím, aby žili a jednali v jeho jménu, a lidé v jejich okolí skutečně mohli vstávat a chodit, byť ne ve fyzickém smyslu.

Spása přece není něco, co přijde na konci života. Spása je to, co mi umožňuje jít večer spát s tím, že se mohu těšit na ráno, protože můj život má smysl. To je spása. Protože to, co bude na konci života, je jenom jakoby protažením toho, co je dnes. Já na konec života nečekám jako na nějaké vysvobození z toho hrozného světa. K čemu by ten život byl?

Autor: Ladislav Heryán
Zdroj: pastorace.cz